AMERIKA O NÁS
NEW YORK TIMES, NEJVÝZNAMNĚJŠÍ LIST SEVEROAMERICKÝ O ČSR.

Demokratický stát uprostřed diktátorských režimů

Evropský dopisovatel New York Times, Shepard Stone navštívil na podzim 1937 Československo a dojmy ze své cesty uveřejnil v nedělním vydání New York Times v prosinci 1937, který pro jeho zajímavost předkládáme svým čtenářům.

Z časopisu Pestrý Týden zo dňa 22. januára 1938

Cesta z Berlína do Prahy trvá 6 hodin rychlíkem, který projíždí většinu cesty labským údolím. Když jsem tudy jel, byla krajina zahalena v podzimní nahnědlou mlhu. Na německém území procházejí se urostlí mužové a ženy. zastavujíce se v kavárně, aby vypili obvyklý šálek kávy. Na československé straně je už živěji. Tam mládež hraje kopanou a svým veselým pokřikem projevuje radost z nedělního odpoledne.

Všude leží mír a klid, Podzimem ozlacené kopce sklánějí se k Labi a na jejich úbočích stoji přívětivé domky s červenými střechami. Kdesi za zatáčkou objevily se šedivé zříceniny hradu — dávného svědka bojů, které se kdysi odehrávaly v této historické části Evropy.

Na pohled se vše zdá zcela klidné, ve skutečností vládne na obou stranách hranic určité napětí a neklid. Jako by obyvatelé čekali, co nového přinese zítřek. A ať se octnete na kterémkoli místě Evropy, neustále slyšíte tato slova: Německo-československá hranice bude možná místem příštího evropského konfliktu.

V Praze, hlavním městě Československa, vedoucí politikové se nechvějí myšlenkou na možnost konfliktu. Domnívají se, že válka nebude. V Berlíne, hlavním městě diktátorského Německa, kde hněvivá slova proti Československu jsou na denním pořádku, je také snaha budit dojem, že řeč o válce je pouhým strašákem. V Londýne a v Paříži se však bedliví pozorovatelé zabývají touto otázkou. V Paříží mnozí tvrdí, že Francie nepůjde na pomoc Československu, jiní zase, a těch je většina, tvrdí naopak, že ano. V Londýně málokdo věří, že Anglie by na pomoc šla. Někteří však cítí, že dojdeli k nějakému konfliktu, bude muset jít.

Pokud jde o Československo jako stát je to malá země, méně než třetina rozlohy Německa. Jako rodina stísněná na malém území, žije Československo v dobrém poměru s některými svými sousedy — Rakouskem a Rumunskem. S Maďarskem a Polskem jsou vztahy poněkud chladnější a skoro nepřátelský je poměr k nejmocnějšímu jeho sousedu, Německu.

Je to vlivem nepříznivé zeměpisné polohy Československa, které svojí polohou bráni nacistickému Německu jeho snaze „Drang nach Osten”. Se tří stran vlají hrdě kolem československých hranic hákové kříže. Se tří stran stojí stát se šedesáti miliony obyvateli ve zbrani. Obrozené Německo je na pochodu a zdá se — aspoň mnohým — že tento pochod je myšlen proti Československu.

Postavení Československa je ztíženo také tím, že kolem jeho hranic sídli početné menšiny Němců, Maďarů, Rusínů a Poláků, Nejdůležitější z nich jest menšina německá, čítající asi tři miliony. z niž veliká část je sdružena v sudetoněmecké straně.

Tito Němci obývají území, které sousedí s říší a jež nikdy nebylo části německé říše, nýbrž patřilo dříve k mocnářství rakouskouherskému. Jsou to však Němci. A dívají se na Třetí říši jako na svého ochránce a v Říši je naopak zase považuji za své „germánské bratry”. Jakmile se něco přihodí v Československu nějakému Němci, je celá nacistická tiše na nohou. A jejich pokřik je slyšet nejen v Praze, ale rozléhá se po celé Evropě od Paříže do Moskvy a z Londýna až do Říma.

Nehledě k některým omezením osobní svobody. Zůstává Československo demokratickým ostrovem ve střední a východní Evropě. A kdyby opravdu bylo ostrovem, byl by to vskutku šťastný stát. Nemá velikých vnitrostátních problémů, zemědělci jsou vlastníky své půdy, kterou dobře obdělávají. Má kvetoucí průmysl a jeho obyvatelstvo je pracovité, demokratické a spokojené se svým údělem; snaží se žit a nechává žít druhé.

Na území bývalých Čech kolem Labe a Vltavy jsou krásná údolí, nížiny a kopce, bohaté na historii. Na východě strmí do výše Tatry a Karpaty. Ostré vrcholy hor, tyčící se nad hlubokými lesy, jsou turistickým rájem.

Čechové a Slováci nejsou krásní, jsou však statní a sebevědomí. I městské tváře prozrazují selský původ. President Beneš, stejně jako jeho zemřelý předchůdce Masaryk, je selského původu a je na to hrdý. A československý lid je zvyklý, jako všichni dobří sedláci, na těžkou práci za každé nepohody a nebojí se nepříznivých větru, které k němu vanou přes hranice.

Celý článok si môžete prečítať tu: